Nudu zaženou naše příběhy.
1. O třech vodnících
Tři vodníci Kvak, Kuňk a Žbluňk se jednou chtěli vydat do světa a začali plavat po proudu řeky Vltalby. Za týden doplavali k velké skále, ve které řeka mizela. Vodníci byli zvědaví a tak vpluli do skalní trhliny. Když vyplavali z díry, tak se strašně lekli. Před nimi bylo obrovské město s auty, mrakodrapy a obchody.
Vodníkům to nedalo a protože byli zvědaví, šli se podívat do města. Chodili po městě a vyptávali se, jak se zde žije. Jakýsi svalovec řekl, že je zde nejlepší fitcentrum na světě a jmenuje se ,,Bicák”. O něco později vodníci objevili toto fitcentrum s plaveckým bazénem. Vyzkoušeli si cvičení aerobiku, břišní tance, činky, rotoped i jiné mučící nástroje, ale nejhorší zážitek měli se saunou, do které omylem vstoupili.
Když vodníci vlezli do sauny, bylo jim pěkně horko a to doslova. Pářilo se jim od šosů a začali se rychle zmenšovat tak, že už nedosáhli ani na kliku od dveří. Naštěstí do sauny vstoupil pán zamotaný do prostěradla, všichni tři mu proběhli pod nohama ven a skočili rovnou do studené vody v bazénku. Zde se opět rychle zvětšili. Unavení si zašli na masáž a zde si přečetli v novinách inzerát, že v plaveckém areálu hledají plavčíky.
Zaradovali se a šli se ucházel o práci. Jelikož byli dobří plavci a naučili se i zásady první pomoci, byli všichni tři přijati. Od té doby naučili už spoustu dětí plavat a nebát se vody.
2. Jitka a tygr Reber
Do města přijel cirkus ,,CLAUDIE”. Jitka tam chodila denně a tajně si přála, mít lva nebo alespoň tygra. Cirkus za týden odjel, ale co se nestalo. Jitka v prostoru, kde stál cirkus, našla malé a opuštěné tygří mládě. Vzala ho tajně domů a starala se o něj. Brzy odjela s rodiči a s tygrem v batohu na venkov do malé vesnice Kaktusov a teprve tam zjistila, že se už do města nevrátí. Tygr Reber, ale rostl, kočárek pro panenky mu byl malý a tak Jitka musela s pravdou ven. Rodiče ji nakonec dovolili si tygra ponechat a dokonce mu postavili za domem výběh a tygří boudu. A tak se dosud neznámí Novákovi, stali na vesnici známí, ale ne přátelé. Ani Jitce ani tygrovi, to ale nevadilo, protože se oba stali přáteli na život a na smrt.
V jedno listopadové sobotní ráno se Jitka umyla a šla za Reberem. Ten byl velmi rád, že s ním půjde na procházku. Vzala Rebera do lesa. Hráli si na honěnou a najednou byl Reber pryč. Nejprve si myslela, že se jí jenom schoval a chce si hrát na schovávanou, ale po čase zjistila, že se ztratil. Zkoušela ho chvíli hledat, volala, ale nakonec běžela domů, říci rodičům, co se stalo. Už z dálky volala: ,,Pomoc! Ztratil se mi tygr, pomoc!!” Řvala tak ukrutně, že se u Nováků na zahradě seběhla celá vesnice.
Velitel hasičů a starosta v jedné osobě pan Plamínek, si vyslechl, co se přihodilo. Poslal si účetní paní Cifršpijónovou pro mapu obce a okolí. Když paní Boženka, která mimochodem váží 159 kilo, celá udýchaná dosprintovala k Novákům, starosta si vlezl do naštěstí vypuštěného bazénu. Na dno rozložil mapu a lyžařskou hůlkou popisoval záchranou akci, kterou nazval ,,KOCOUR.”
Po vyslechnutí se všichni odebrali na náměstí před místní smíšený obchod ,,KOLONIÁL LAKOMÁ”. Pan Lakomý odemkl dveře a nosil ven zásoby pro všechny. Přinesl baterky, šňůry na prádlo, nože, šišky salámu, chleby, balenou vodu a každý dostal kotletu pro Rebera. A mohli začít hledat.
Hasiči šli směrem ,, NA SUCHO” , kolektiv místních dětí v čele s panem učitelem Neumím šel do údolí ,,PROVĚRKY”, zdejší fotbalový klub AC Kaktusov si to namířil na ,, PROHRANÝ BOJ”, místní dojičky krav s vedoucí paní Krachující šly směrem na ,,KOZÍ VRCH” a zbytek lidí z vesnice šel pod vedením místního holiče pana Fouska do lomu ,,DYNAMIT”.
Hledali, volali, mávali kotletami, ale po Reberovi, jako by se slehla zem. Všichni byli celou noc venku, docházela jim voda, jídlo, síly, dokonce i hlas, jak křičeli a tak pan starosta na palouku u lesa zvaném ,, MINOVÉ POLE ” prohlásil: ,,Jděte si domů odpočinout, po obědě se sejdeme na náměstí a vyrazíme znovu. Určitě ho společně najdeme.” I když měli všichni velký hlad, nikdo Reberovi kotletu nesnědl, ale uložili ji do ledničky na nové pátrání.
Jitka byla moc smutná a domů šla velmi pomalu. Když konečně dorazila před dům, tak ze dveří vyběhla maminka a koktala: ,, Jiiiiiitko , ten tůůůůj tytytygr je u tetetebe pod pepepeřinou. Vlezl tam ok ok ok oknem, asi jsme zazapopoměli zazazavřít.” Jitka i rodiče byli moc šťastní, rozhodli se poděkovat hodným sousedům, ale nic jim o nalezenci zatím nepověděli.
Po obědě se všichni opět sešli na náměstí, nikdo nechyběl a každý měl v ruce Reberovu kotletu. Začal poletovat sníh a tak Jitčina maminka navrhla: ,, Milí sousedé, je zima, půjdeme se na dalším plánu domluvit do místní restaurace ,,Nálevna.” Takhle by se nám mohla mapa rozmočit.” Mlčky souhlasili a šli za Plamínkem. Když otevřeli dveře, čekalo na ně překvapení. Uprostřed tanečního parketu seděl na stole Reber. Všichni na něj koukali, jako na zjevení. Jitka jim vše vysvětlila a moc děkovala za to, že nezištně pomáhali, že je ve vesnici takto pěkně mezi sebe přijali a teď našli nejen Rebera, ale i přátelé.
Pro všechny bylo připravené občerstvení, hudba i tanec. Došlo i na pečení kotlet. Každý ze ,,své” kotlety dal kousek Reberovi a ten, aby neurazil od každého ochutnal, celkem 223 kousnutí. Zábava se rozjela, dojičky tančily s fotbalisty, pan Plamínek s paní Cifršpijónovou , paní Nováková s panem učitelem Nevím, pan Lakomý s manželkou, pan Fousek s paní Krachující a Jitka s tatínkem. Jediný, kdo netančil, byl Reber, který byl tak přežraný kotletami, že ležel pod stolem, nohy vzhůru a funěl a funěl, ale byl šťastný, že má zpátky svoji velkou rodinu..
Takovéto nudné víkendy můžete zažít jen s tygrem u nás v Kaktusově.
