Eliška Kateřina Smiřická ze Smiřic
Vzestup rodu Smiřických ze Smiřic na začátku 15.stol. Poslední členové rodu na přelomu 16-17.stol umírali na rodové zatížení - tuberkulozu plic. Nejznámější je asi zánik rodu. .... Zikmund Smiřický, číšník na dvoře císaře Maxmiliána i Rudolfa II měl šest dětí: Ladislava /zemřel jako dítě/,Jaroslava, Albrechta Jana, Jindřicha Jiřího /od dětství choromyslný/, Elišku Kateřinu a Markétu Saloménu. V roce 1608 Zikmund zemřel a rozsáhlé jmění zdědí nejstarší syn Jaroslav. Už v roce 1611 umírá a dědictví se ujímá Albrecht Jan.
Stal se jedním z čelných představitelů direktoria . Po zásnubách s dcerou hanavského vévody bylo i počítáno s jeho nástupem na český trůn. Z jeho domu na Malostranském náměstí se vydali 22.5.1618 předáci stavovské opozice na Hrad a vyhodili královské místodržící z oken . 18.11.1618 Albrecht Jan ale umírá. O dědictví vedou spor Eliška Kateřina a Markéta Salomena.Starší Eliška Kateřina je ale od roku 1608 ,za milostný poměr ke kováři Jiříku Wagnerovi vězněna na hradě Kumburku. V roce 1619 Ota Jindřich z Vartenberka Elišku Kateřinu osvobodí , ožení se , převezme majetek a spolu se usadí na zámku v Jičíně. Markéta Salomena provdaná za Jindřicha Slavatu z Chlumu zažaluje sestru a jejích manžela z neoprávněného nabití majetku u krále Fridricha Falckého. Ota z Vartenberka byl povolán do Prahy , kde byl uvězněn až do ukončení sporu. Do Jičína se dostaví královská komise,
jejíž členem byl i manžel Markéty Salomeny , aby zajistila majetek. Eliška Kateřina sejde do sklepa a celý zámek vyhodí do povětří. Zahyne část komise,ona sama i manžel Markéty Salomeny. Vdova sice získá majetek, ale po bitvě na Bílé hoře jí majetek zkonfiskují a jako nekatolička musí odejít ze země. Její syn se stal důstojníkem ve švédských službách a oba umírají ve vyhnanství. Majetek v Čechách získává Albrecht z Valdštejna (nárokováno přes Jindřicha Slavatu z Chlumu poručníka Albrecht z Valdštejna).
O lásce Elišky Kateřiny se dochovala písnička: Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína..............
ZIKMUND, *VIII.1557, +27.5.1608,
JAROSLAV II, *1588, +16.2.1611, bur Kostelec nad Černými lesy; m.1610 Alžběta Marie Zapská ze Zap (+after 1637)
Eliška Kateřina, *1590, +při výbuchu jičínského zámku 1.2.1620, bur Jičín na Koštofranku; m.Ota Jindřich z Vartemberka (+murdered by a mob 29.10.1625)
JINDŘICH JIŘÍ, last member of the family, *1592, +Hrubá Skála 7.4.1630, bur Týn-Rovensko pod Troskami
Markéta Salomena, *1597, +in Holland ca 1655; m.Jindřich Michal Slavata z Chlumu a Košumberka (+zámek Jičín 1.2.1620)
ALBRECHT JAN Adam, pretender to the Bohamian throne, *17.12.1594, +Praha 18.11.1618, bur Kostelec nad Černými lesy; engaged to Amalie Elisabeth von Hanau-Münzenberg (*Hanau 29.1.1602, +Kassel 8.8.1651), dau.of Philip Ludwig
Ladislav, *17.7.1600, +18.12.1600
Jaroslav se žení v r. 1610, umírá v r.1611 ve věku 23 a nemá potomky
Albrecht Jan umírá 1618 ve věku 24 let a nemá potomky *
Eliška Kateřina v r. 1607 , ve věku 17 let hřeší a v r.1608 je internována , v r. 1619 se s ní žení Ota z Vartenberka
Jindřich Jiří je slabomyslný a v r.1618 má nad ním poručnictví Markéta Salomena, která se jako 15-ti letá v r. 1612 vdává za Slavatu a má syna, který ,ale umírá v r. 1619.
*(Tehdy byl císař Rudolf již dva roky mrtev a na trůně seděl jeho bratr Matyáš. Je však v zájmu kontinuity, aby dějiny Smiřických na Náchodě byly dovedeny do konce. Po smrti Albrechta Václava připadlo náchodské panství Albrechtu Janovi, synu někdejšího poručníka Albrechta Václava, pana Zikmunda Smiřického na Skalách. Mladý Albrecht Jan, který tak ve svých rukou soustředil veškerý majetek obou větví rodu i pozůstalost po bezdětném prastrýci Jaroslavovi, se velmi aktivně účastnil stavovského povstání roku 1618 a zpočátku se dokonce zdálo, že by se mohl stát novým českým králem, ale dědičná tuberkulóza ho opět sklátila do hrobu. Když roku 1618 zemřel, panství se dostalo jeho sestře Markétě, která utekla z Čech po bitvě na Bílé hoře roku 1620.)
Z dochovaných listin víme, že E.K. matka moc v lásce neměla. ...na paní mateř svou naříkávala, že jí vždycky laje, že není pěkná a že nerovně chodí, a kdyby věděla, že by preč do některého města ušla a tam se šitím živila...”..E.K. se zřejmě zamilovala do Jiříka Wagnera a nabízela mu ....z výpovědi J.W. ...aby s ní Jiřík uprchl, přinesla stříbrné pásy a chlubila se, že má peníze na outratu..., ale Jiřík společný útěk odmítl. Existuje výpověď Jiříka Wagnera z 19. října 1619 a další dvě písemnosti, které kovářovu výpověď potvrzují a obohacují. Dovídáme se z nich, že služka Eva Hlavatá z Přehvozdí zprostředkovávala setkání mezi Eliškou a Jiříkem. Z jejího přiznání z 24. října 1619 vyplývá, že rodinné vztahy nebyly u Smiřických zrovna růžové. Eliška Kateřina ... “na paní mateř svou naříkávala, že jí vždycky laje, že není pěkná a že nerovně chodí, a kdyby věděla, že by preč do některého města ušla a tam se šitím živila...” Před Jiříkem Wagnerem se pokoušela získat Martina Rosporejtera, jistého barvíře Jiříka a klíčníka Václava, který “... věci o milování spisoval a jí, šlechtičně, o tom oznamoval, toho spisování někdy i dvakrát za den dodával...”
Na jaře roku 1608 postupovalo z Moravy do Čech císařské vojsko vedené císařem Matyášem. Tehdy se rodina Smiřických uchýlila na hruboskalský zámek. Tam dozrál plán Elišky Kateřiny, která se rozhodla odejít s Jiříkem Wagnerem, usadit se na některém Smiřickém panství a živit se šitím. Za blíže neznámých okolností byla akce prozrazena a do rukou regenta Jeronýma Bukovského se dostaly Eliščiny psaní Jiříkovi, který je obratem ruky předal Zikmundu Smiřickému. Zikmund Smiřický ze Smiřic dceru nevydědil (byl rozhodně mírumilovnější, než jeho manželka), neměl však již možnost incident řešit, neboť ještě téhož roku zemřel. Eva Hlavatá s Jiříkem si pobyli několik let v českodubském vězení, z něhož byli posléze propuštěny. Eliška však dopadla hůře - byla vězněna dalších 11 let. Rodinný přítel, Rudolf ze Stubenberka, se po čase pokusil najít východisko z této situace -radil Jaroslavu Smiřickému, aby přidal Elišce osm tisíc zlatých a aby ji provdal, což však její bratr kategoricky odmítl, jako podvod (Eliška by totiž při sňatku nebyla panna).
Po čase se Rudolf ze Stubenberka setkal s Eliškou Kateřinou na Hrubé Skále a vypovídá o tom : “... táž Eliška Kateřina v nějakém sklepu v zavření zůstávala a od Její Milosti mateře a bratra dána byla ... Ano, táž Eliška Kateřina mně o své těžkosti všechno oznámila a pro Boha prosila, abych se k tomu přičinil a k mýmu švagru, strejci a poručníku jejímu přimluvil, jak by jí z toho pomoženo býti mohlo...panu otci svému k smrti pomohla, předkládal a pokudž jest jaký plod v životě jměla, aby toho netajila...Na to dotčená Eliška Kateřina k tomu ke všemu, že jest s týmž kovářem zle živa byla se přiznala, plačíce naříkala, co jest tu z vnuknutí ďábelského učinila a čeho se dopustila, že již tomu neví co říci, ale že plodu v životě žádnýho jest neměla, neb když jsou ten skutek činili, že jest do ní nic nepouštěl, než že to v košili zůstávalo…
Po čase, ještě za života Albrechta Václava Smiřického, přiměl Rudolf ze Stubenberka Elišku Kateřinu k vlastnoručnímu sepsání jejího přiznání ke smilstvu s Jiříkem Wagnerem. Za přítomnosti Jeronýma Bukovského jí znovu nabízel nerovný sňatek. Zajímavé je, že by mu nevadilo, že už není panna. Stejně tak tento fakt nevadil Otovi z V. Že by vidina majetku stírala tento prohřešek? Uplynulo několik let a po smrti Albrechta Jana Smiřického byla opět nastolena otázka dědictví. V úvahu nepřicházel dementní Jindřich Jiří, oprávněnými nástupci byly tedy jen obě Albrechtovy sestry. Statků se měla ujmout starší Eliška Kateřina, která však byla ve vězení. Rozsáhlé jmění spravovala její mladší sestra Markéta Salomena Slavatová, jež se snažila si pojistit nárok na dědictví tím, že přijala poručnictví nad slabomyslným bratrem. Využila samozřejmě přátelství několika direktorů, zejména Václava Viléma z Roupova, jemuž “darovala” částku 50 000 kop grošů. Při pozdějším řešení dědického sporu se vycházelo z ustanovení zemského zřízení o ztrátě nároků v tom případě, že by “která panna panenství svého nezachovala” Rudolf ze Stubenberka k tomu ještě dodal, že Markéta Salomena se k “svým rodičům vždycky poslušně a cerkovsky chovala.”
Nejpozději po 18.11. 1618 si M.S. uvědomila, že se jí otevírá cesta k velkému majetku.Je vdaná ,má syna , získává poručnictví nad posledním mužským potomkem rodu Smiřických , starší sestra je uvězněna a pro jistotu ještě rozdmýchává starý skandál a nechává znovu předvolávat
svědky poklesku starší sestry.
Erb Smiřických
ze Smiřic
Komentáře
Přehled komentářů
Kde jsou uloženy listiny, z nichž cituješ?
Příběh Elišky
(Barbora, 12. 8. 2009 10:31)Doporučovala bych všem přečíst si knihu Osudová láska od Zuzany Franckové (pokud jste ji ještě nečetli:)) Je to příběh Elišky Kateřiny a je to úplně fantasticky napsáno!
Dotaz
(M., 20. 10. 2012 17:26)